close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2.čast

12. dubna 2008 v 23:22 | buben |  >sml-kniha<
"Ahoj, Edito," uvědomí si přítomnost své dcery, aniž by
odtrhla oči od plachet papírů rozložených po rýsovacím prkně,
které se jí nikam jinam nevejde. "Něco nového?"
"Normálka," ujistím ji a bez valného zájmu nakouknu na
stojan. "Co to bude?"

"Dostali jsme vynikající zakázku na vybavení vestibulu Šal-
dova divadla," pochlubí se a s tužkou zasunutou za uchem
propočítává každý centimetr místa, kam by šlo co umístit, aby
to ladilo každému oku. Když si otevřela firmu INTERIÉR VIO-
LA, byť se jmenuje Vladěna a žádnou Violu v rodině nemáme,
pragmatický táta, výzkumný pracovník na katedře biochemie,
jí moc velkou životnost nedával. A vida, nejen že se firma drží,
ona i velice dobře prosperuje. Máma si časem přibrala shánění
a prodej starožitného nábytku, protože miluje krásné věci, a na-
bídek k zařizování bytů, firem, kanceláří i jiných prostor má
stále víc a víc.
Dost mě mrzí, že jsem své rodiče zklamala. Táta chtěl mít
svou dcerušku chytrou po sobě, minimálně stejně tak jako Ště-
pána, který vystudoval chemii s červeným diplomem, pracuje
na fakultě jako asistent, dodělává si doktorát a usiluje o sti-
pendium na univerzitě v Cambridgi, a máma zase hezkou slad-
kou holčičku se smyslem pro krásno.
Zamyšleně ji pozoruji. Jak to, že nejsem po ní? Drobná,
štíhlá, útlá, křehká?! V obličeji sejí podobám, prý mám stejně
jako ona fialkově modré oči a přírodně světlé vlasy, něžný nos
a jemné rysy, jenže... byť bych vypadala sebelíp, k slonbid-
lovskému tělu každý obličej zapadne.
"Chtělas ještě něco, Eduš?" všimne si mého okolkování. Dip-
lomata v sobě nezapře, elegantně mi tím naznačí, že můj pokoj
je na konci chodby vpravo.
10
"Budu mít narozeniny," využiji situace.
"Už zase...?" pokusí se o vtip.
"No jo, než se rok s rokem sešel, je mi šestnáct."
"Hrůza, jak vy, děti, stárnete!"
"Hlavně že máme stále mladé a krásné rodiče," rýpnu si.
"Co bys chtěla k narozeninám?" zkonkrétní.
"Nevím. Stačí mi peníze, něco si už vyberu," poradím jí,
ona kývne a tím je příděl naší konverzace pro dnešek vyčerpán.
Jsme rodina introvertů, nikdy jsem si s mámou důvěrně nepo-
povídala, natož abych se jí svěřovala se svými problémy nebo
tak něco jako třeba Míša své mámě! Z táty, kterému bylo v létě
padesát, mám podvědomý respekt a ostych, navíc mě odmala
sužuje pocit provinění, že cokoli udělám, je špatně, takoví chytří
a úspěšní rodiče by si zasloužili mnohem lepší dceru! I když
je to hloupé, raději se mu vyhýbám a tajně závidím Míše jejího
taťku, který s ní i s Míšinou mladší sestrou Terezou hraje karty,
v zimě jezdí na lyžích a v létě je učí pádlovat na kajaku.
Koneckonců, lepší klid než domácnost plná vášní a emocí,
kterou prožívá Dana, kdy se jejich věčně hádají a ona jim musí
soudcovat. Ticho mi vyhovuje. Jakmile mám dojem, že na zítřek
umím, zalezu si s pěkným románkem do postele a když k tomu
schroupu balíček polomáčených sušenek, nemá to chybu.
Od rána koluje po třídě jakýsi leták, dopis nebo co, adresátem
jsou všichni kluci a každý se jeho čtením výborně baví, načež
sám cosi dlouze do papíru spisuje. Klukovské chování je pěkně
podezřelé, tím spíš, že holky nemají k letáku přístup a když
se ho jednou Lence podaří zachytit, kluci se na ni vrhnou a ná-
silím jí ho vyrvou z ruky dřív, než jej stihne rozbalit.
Tahle zábava jim vydrží po celé školní dopoledne a teprve
při polední pauze je naše zvědavost, byť jsme se nahlas zařekly,
že o ty jejich pubertální ptákoviny nemáme zájem, konečně
ukojena, jelikož spolužák Pavel vypíše na tabuli výsledky volby
MISS 2. B.
11
"Ti kluci jsou ale střeva," vyprskne pobaveně Bára a má
důvod být na výši, protože její jméno se objeví hned na druhé
příčce. Tu první okupuje Vanda Geregová, jak jinak. Třetí místo
získala v hodnocení podle pochybných klukovských měřítek
Mariana, jež je naší spolužačkou teprve rok, protože k nám
prolítla a opakuje si pro velký zájem druhý ročník, čtvrtá je
Lenka, pátá Míša, šestá Ivona... Se zatajeným dechem čekám,
kdy se konečně na tabuli objeví moje jméno, a ačkoli si v duchu
tisíckrát řeknu, že jde jen o ubohý žebříček několika šestnác-
tiletých idiotů, hluboce se mne tahle akce dotkne. Edita Havlová
se totiž octne teprve na deváté pozici z celkového počtu jede-
nácti holek naší třídy, což je, mírně řečeno, nejen neúspěch,
ale přímo děs! Dokonce i ta Míša s tváří plnou zarudlých pu-
pínků akné mě předběhla!
"Podle čeho jste to určovali?" vyzvídá Mariana. "Co člověk,
to názor, ne?"
"Jednoduše," ujistí ji Roman a Pavel si zaťuká na čelo: "Hod-
notili jsme známkovací stupnicí od jedné do pěti a bodovalo
se víc věcí, nejen to, jak vypadáte, ale taky postava, prsa, nohy,
erotická přitažlivost, sympatie a tak."
"Pitomci," řehtá se Bára a místo aby si vážila svého vysokého
postavení, směrem k naší lavici prohodí: "Zvolili Vandu, to
jsou paka, co? Trpasličí Miss."
"Co je malé, to je milé," vzpomene si na známé rčení Míla.
"Ochranitelskej komplex. Na prťavý holky si můžou lehce do-
volit a ještě si připadají jako páni tvorstva."
A co je velké, to zkrátka není v kurzu, doplním si v duchu
s úšklebkem a drahé spolužáky dost nevybíravým způsobem
pobídnu, aby si laskavě tabuli zase smazali, protože mám zrovna
službu a nechci mít kvůli tomu problémy.
"Nebuďnedočkavá," odbyde mne Matěj a Roman, ten kretén,
dodá: "Kdybys byla na prvním, nechala bys to tam do zejtra,
co? Ale takhle..."
Kluci vybuchnou smíchy, z jejich hloučku zaslechnu ještě
pár ostřejších narážek, ale to už s namočenou houbou vztekle
12
šmrdlám po načmáraných jménech. Roman ťal do živého, ruku
na srdce, kdybych se objevila v popředí, nechvátala bych tolik!
Jediný, kdo se mne zastane, je Pavel, ovšem jeho poznámka
zabolí nejvíc, protože řekne: "Náhodou, kdyby nebyla takovej
golém, vyhrála by."
"Žirafa?" řehtá se Vojta. "Vždyť je tlustá..."
"Hlavně že ty seš plejboj," sejme ho Míša.
"Ty bys, blbečku, nevyboxoval ani Miss sympatie, natož
krásy," oznámí mu Bára s despektem.
Vanda, která z tažení na dívčí krásu vyšla nejlépe, také ne-
zůstane ticho: "Teda, pánové, vy jste ale sprostí! Je to od vás
pěkně neomalený. Stydíte se aspoň trochu?"
Okamžitě se sborem ozvou, nemají důvod, protože ten pravý
jim vůbec nedojde!!! Mariana se ovšem chytí nápadu Miss sym-
patie, který vylepší na titulek Mr. sympatie, a už za přispění
Báry a holek honem sepisuje novou listinu, ve které budeme
my hodnotit kluky. Nezúčastním se příprav a když je na mně,
abych vyjádřila svůj názor známkami, napařím jim čtyřky
a tomu idiotovi, Pavlovi, přestože se mi od prváku vždycky
líbil nejvíc ze všech kluků ze třídy, navalím samé pětky. Debila
Vojtu bych s chutí poslala do zvláštní!!!
Sice se tisíckrát ujišťuji, že jde o hloupost, náladu mám zka-
ženou. Před holkama se snažím udržet naoko lhostejnou tvář,
nechtěla bych, aby poznaly, jak to se mnou zamávalo, užuž se
vidím doma, zalezu si a nazdar, nespravedlivý světe, jenomže
předtím musím zajít k Míše.
"Hoď mi to cédéčko," předvedu neochotu přede dveřmi pa-
nelákového bytu vyzout boty.
"Půjdeš dál, ne?" pobídne mne a strká do chodbičky, ve
které to nádherně voní vanilkou. Míša nakrčí nos. "Máma
pekla... Polez, dáme si horkou čokoládu a buchtu."
Neochotně shodím vysoké boty a vejdu do pokojíčku tři
krát tři metry, který Míša sdílí spolu s Terezou, což je dost
nesnesitelné hubaté stvoření, které nám oběma pekelně leze na
nervy.
13
"Ahoj, Terko," pozdravím hlavu vykouknuvší přes hrazení
poschoďové postele. "Ty se tam úplně ztrácíš..."
"Mám novej plakát!" pochlubí se mi a já se marně snažím
v obrovském množství plakátů a fotek najít něco, co tu při
mé minulé návštěvě neviselo, a aby toho nebylo málo, Tereza
se pilně ohání nůžkami, když za mohutného rachotu skupiny
BOYZONE vystřihuje z Brava další podobenku svého miláčka.
"Tenhle?" ukážu opatrně na jednoho Leonarda DiCapria. Ne-
musím mít obavy, že bych se spletla ve výběru zbožňované
osoby, ze všech obrázků civí do dáli jeden a týž herec.
"Ten vlevo dole, přece!" zakroutí hlavou. "Bomba, co? Je
tak sladce a oduševněle intelektuálskej..."
Pobaveně vyprsknu, protože na tomhle snímku má Leonardo
hlavu pootočenou víc doprava, jinak je to stále totéž.
"Takhle se dívají všichni mentálně zaostalí, z toho si nic
nedělej, ségra. Krom toho, nemáš se učit?" poradí jí Míša. "Za
tu čtyřku z přírodopisu, cos přinesla včera?"
"A co asi dělám?" zeptá se Tereza nevinně a zpod kupy
nastříhaných papírů vyloví učebnici. Míša mávne rukou, vy-
hrabe ve změti cédéček to pravé, Pomaláče od Argemy, kterou
obě zbožňujeme, a radši se přesune do kuchyně, jelikož jinak
by nám brzy praskly bubínky.
"Mít mladší sestru na prahu puberty je horší než morová
rána," ujistí mě a už zapíná rychlovarnou konvici, aby ke ka-
kaovému koláči se žlutými cákanci tvarohové nádivky připra-
vila dva šálky horké čokolády..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama