Marianinou tváří přeběhne prohnaný výraz. "A nejspíš si asi
myslíš, že když tě odvezl domů, šel taky pěkně spát, co?"
"On... on se k vám vrátil?" dovtípí se Míša, nejistě si olízne
rty a pokrčí rameny. "Nakonec, proč by nemohl!"
"To si piš, že se vrátil," uchichtne se Mariana. "Spravit si
chuť. Prej jsi byla panna a on se s tebou dost nadřel."
Míša dostane barvu rajského protlaku. "Cože?!"
Na rozdíl od své nejlepší kamarádky vím od začátku, co
vlastně Mariana Míše nadhazuje. Ačkoli se na mejdanu neza-
chovala zrovna moudře, nyní je mi jí strašlivě líto. Čeká ji
mnohem větší šok a zklamání než mě, když jsem zjistila, že
Tomáše už v Gigantu neoslním!
"Jsi tak natvrdlá?" vysměje se jí Mariana do očí. "Jen co tě
odpanil, vrátil se a miloval se se mnou! Dobře se bavil, když
líčil, jak jsi ho baštila, haha."
Nikdy jsem netušila, co v nenápadné a klidné Míše dřímá!
Vrhne se na Marianu, smýkne s ní za vlasy o zem a snaží se
z ní vytlouct přiznání, že si všechno vymyslela! Mariana je
sice dorota, ale není prolhaná, místo toho nadá Míše všech
možných i nemožných jmen, ze kterých není slušné ani jedno,
a rve se s ní o sto šest! Kluci ze třídy mají z téhle podívané
druhé Velikonoce, utvoří kolem holek kroužek, tleskají do ryt-
mu, povzbuzují jednu i druhou a mně ani Lence nedovolí, aby-
chom se do jejich souboje zamíchaly a odtrhly je od sebe!
Podaří se to teprve našemu řediteli, jenž nic netuše vejde do
jámy lvové na vyučování, chvíli se rozčiluje u tabule, zda by-
chom si neráčili sednout do lavic, načež když přes naše těla
zahlédne svíjející se dvojici, vlítne mezi ně jako pravý Obr
Koloděj a udělá pořádek. Ještě že je tak velký a silný, jinak
by asi s holkama nehnul.
Míšu s opuchlým nosem zažene do lavice, Marianu krvácející
z obočí pošle v doprovodu spolužáka Pavla k lékaři, odkud si
přinese dva stehy, oběma slíbí, že hned o přestávce oznámí
jejich chování rodičům, a jako by se nechumelilo, začne nám
vysvětlovat novou látku! Třída je pěkně rozhozená, máme toho
102
plné brejle, ovšem pro Koloděje existuje pouze předpřítomný
čas a basta.
I když většina lidí ve třídě netuší, proč si ty dvě vjely do
vlasů, sympatie jsou na Míšině straně. Prý je jen dobře, že
Marianě natrhla fasádu!
Na konci dubna se dostanu na neuvěřitelných 55.8 kilogramů.
Několikrát denně stojím na váze, abych se o svém úspěchu
přesvědčila. Obdivuji sama sebe, dokázala jsem to!
A samozřejmě cvičím dál, stejně jako nezměním ani nepo-
sílím svůj jídelníček. To tak, když jsem konečně něco zhubla,
nemohu sníst ani sousto navíc, co kdybych to zase přibrala?
I ve snu mě straší představy, kterak se jednoho krásného dne
probudím tlustá. Nikdy!!! Tolik práce a odříkání to dalo, ne-
mohu začít normálně jíst! Místo toho denní dávky kalorií pro
jistotu ještě o něco snížím.
Začátek května nás překvapí nádherně teplým počasím, mů-
žeme vytáhnout sukně a trička, vykulit se z kabátů a bund.
Vyškemrám na mámě peníze na něco hezkého na sebe a šokuji
ji svou volbou - pořídím si elastické hnědé šaty dlouhé až na
zem s vysokým rozparkem, přesně ty, ve kterých jsem před
půl rokem vypadala jako faldatý presbuřt.
"Myslíš, že je budeš nosit?" pochybuje máma, protože jí je
ukazuji jen na ramínku, nikoli oblečené na sobě. Ačkoli jsem
splnila svou přísahu zhubnout, najednou nemám odvahu se jim
doma předvést, stále chodím ve volných hábitech, aby nic ne-
viděli. Změnil se totiž můj žebříček hodnot. Hubnout jsem za-
čala mimo jiné také kvůli nim, lezlo mi na nervy bráchovo
posmívání i mamčino věčné necpi se, budeš tlustá! Důležité
je, že jsem zhubla. Kvůli sobě! Proč bych se jim měla před-
vádět? Je to moje tělo, tak co!
"To si piš," ujistím ji a vezmu si je hned druhý den do školy.
Vstávám nejdéle z rodiny a domů se vracím jako první, můžu
si to lehce dovolit, aniž by mě někdo z nich viděl.
103
"Páni," udělá Míša. "To jsou ty šatičky -"
"Přesně," ujistím ji a její obdiv mě hřeje na srdci, stejně
jako mi dělají dobře injekce pohledů nejednoho mužského oka,
které se po mně zálibně otočilo. Až na ty vlasy, které z nich
neustále musím obírat. Nějak mi poslední dobou padají, nevím,
jestli to zavinil kondicionér nebo mahagonový odstín, ale dost
mě znepokojuje, že padají stále víc a víc!
"Skvěle ti sedí," přizná mi.
Holky jsou v hodnocení opatrnější.
"Tys zhubla i přes prsa, viď?" rýpne si Bára.
"Lepší být štíhlá celkově, než vypadat jako kojná," usměji
se s nadhledem, protože mě její poznámka nemůže vytočit. Byť
mám mnohem menší ňadra, rozhodně vypadám víc sexy a při-
tažlivěji než v listopadu!
"Hele, neutekla jsi z nějaký somálský vesnice?" pokusí se
o nejapný vtip Mariana a holky se ochotně zasmějí.
"Neposlouchej ji, je to kráva," poučí mě Míša, která ji od
onoho incidentu nenávidí a vůbec se jí nedivím. Richard se
nikdy neozval, Mariana mluvila pravdu! Díky ní vyfasuji novou
přezdívku: Somálkyně. Lepší než Golem a Slonbidlo!
"Vážně ti to moc sluší!" pochválí mě také Vanda, se kterou se
už tak moc netrumfujeme a dokonce se spolu bavíme občas i ve
škole, nejen při společném tréninku. Pak ji napadne: "Kluci ze
třeťáku letos organizují Majáles, chybí nám ještě pár holek do
mažoretek, nechtěla bys přijít? Dneska v půl druhé v 3. A, jo?"
"Ty tam budeš vystupovat?" zeptám se zcela zbytečně, pro-
tože mě to mohlo trknout z její řeči a také skutečnosti, že s Da-
videm chodí od Vánoc, o jejich vztahu si štěbetají i vrabci na
střeše, vědí to i profesoři a všichni jim fandí, tedy až na naše
spolužačky a ostatní obdivovatelky ragbisty Davida, ti dva platí
za největší školní lásku.
"Jasně," přikývne. "Představím tě klukům."
"Rozmyslím se," odpovím tak, jak bych ještě před pár měsíci
v životě neodpověděla. Po trapasu, který jsem s nimi prožila
při hodině tělesné výchovy?!
104
Nakonec k nezávazné návštěvě třídy 3. A zlanařím také Míšu,
Báru a Lenku, Dana odmítne, prý by ji stejně nevzali.
Páni třeťáci mají z našeho příchodu opravdu radost, jejich
pracovní schůzka dostane podobu menšího mejdanu, samé leg-
rácky a smích. Vanda splní svůj slib, představí nás, kluci každou
olíznou, tuhle příležitost si nedají ujít, v Americe se prý takhle
vítají všichni a jestliže máme být světovým týmem, musíme
převzít světové praktiky, že! Nikdo z kluků nepřipomene můj
největší školní trapas - mohu být na koni! Nemyslím si totiž, že
by byli tak ohleduplní, nemluví se o tom z jiného důvodu: ty
bulíky ve snu nenapadne spojovat hřmotnou holku, která složila
Davida a Jirku na parkety, se štíhlou Editou v dlouhých šatech.
Nemohla jsem vystihnout vhodnější dobu, kdy si je obléct!
Obrýlený kluk drobounké postavy, kterému nikdo neřekne
jinak než Rambo, pracně sepisuje sestavu mažoretek, kam při-
píše také Báru s Lenkou a Míšou.
"Jakže se jmenuješ ty?" ukáže na mne prstem.
"Edita Havlová," poučím ho a než začne smolit do svého
sešitu písmeno E, David ho zarazí: "Počkej. Tebe je na mažo-
retku škoda. Pořád nám přece chybí slečna do ringu, ne?"
"No fakt!" uvědomí si také ostatní kluci a všichni rentgenují
moje šatičky, respektive, snaží se prokouknout pod elastickou
tkaninu.
"Moment, co to znamená?" informuji se.
"Jednou ze soutěžících disciplín bude box," uvede mě David
do obrazu. "Potřebujeme hezkou slečnu, která by se před kaž-
dým kolem prošla po ringu s takovou tou číslicí."
"To je všechno?" zeptám se podezíravě, přičemž nemohu
přeslechnout slůvko hezkou.
"Skoro," smějí se kluci. "Akorát musí bejt v plavkách."
"Dvojdílných," upřesňuje Vojta. "Nejlíp zlatých..."
"Anebo nahoře bez, iniciativě se meze nekladou," poradí mi
další možnost Radim a ostatní se báječně baví.
"Máš nějaký pěkný dvojdílný plavky, že jo?" osloví mě Da-
vid přímo. "Vezmi si je zejtra na zkoušku, podíváme se."
"Ehm ehm," odkašlu si významně.
"My jsme jako pořadatelé za všechno zodpovědní, chápeš,"
ujišťuje mě s neviňoučkým výrazem, ale v očích mu hraje.
"Nemůžeme kupovat zajíce v pytli," přidá se také Petr.
"Takže mám napsat do ringu místo Vandy Editu?" upřesňuje
se Rambo, jenž má na starosti písemnou agendu.
"Jo," rozhodne stručně David a když zachytí překvapený
pohled své dívky, pokrčí rameny: "Nestíhala bys to, mažoretky
vystupují těsně před boxem."
"Stejně by tě nebylo za provazy vidět," podotkne Radim
neomaleně. "Pořád jsem říkal, že jsi na to moc malá, na tohle
místo potřebujeme vysokou modelku. Edita je přesná."
Vanda pokrčí rameny, jako že je jí to dohromady jedno, ale
když se na ni po chvíli podívám, neujde mi její zadumaný
výraz. Mrzí ji to - ale já za to přece nemůžu!
Vandu to mrzí a holky mi závidí. Zajímavá situace! Bára
dokonce natolik, že si druhý den přinese do školy také plavky,
to aby si prý kluci mohli vybrat in nátura! Obdivuji její sebe-
vědomí, nevypadá sice v tmavomodrých opalovačkách špatně,
má větší prsa než já, ale zároveň má větší zadek, což klukům
neujde, jejich pohledy z nás stahují i ty nepatrné kousky látky
a jednohlasně hlasují pro mne!
Protože se sobota kvapem blíží a já stále nemám o své úloze
a vůbec celkovém pořadu jasno, David si kvůli mně zajde, aby
mi cestou domů poreferoval, jak to zhruba bude vypadat. Načež
se nádherně usměje: "Říkám zhruba, protože znáš to: nakonec
je všechno jinak, jak řekl klasik. Život je jedna improvizace
za druhou, určitě si s tím poradíš."
"Toho se právě bojím!" svěřím se mu.
Jeho oči sklouznou po mém těle. "Nemusíš. Ty určitě ne."
Ucuknu pohledem. "Díky."
Před našim panelákem se rozloučíme trochu rozpačitě, za-
mávám mu od vchodu a když z okna kuchyně vykouknu ven,
spatřím ho na stále stejném místě.
106
Svou úlohu nemusím nijak nacvičovat, baletní krok na jeh-
ličkách vyzkouším doma před zrcadlem, na dvojdílné opalo-
vačky našiji pár zlatých flitrů. Horší bude, jestli v pátek dostanu
menses! Nevím, zda se s tím mám někomu svěřovat, zajistit
si Báru jako náhradnici... ? Nakonec mávnu rukou, minulá men-
struace se projevila tou jedinou šmouhou na kalhotkách a dost,
třeba bude opět slaboučká jako ty předešlé, určitě to s tamponem
zvládnu. Jsem na Majáles připravená, což je výhoda, protože
Míša tráví spolu s mažoretkami večer co večer. Tohle bych ani
nemohla! Jsem vytížená školou a svými zájmy, do kterých
dávno počítám cvičení i běh, asi na dvě stě procent. Ten den
dokonce přiběhnu pozdě i do kroužku kreslení, protože jsem
se po návratu ze školy šprtala chemii a fyziku, na večer mám
naplánované jiné předměty, zapomněla jsem na čas a musela
utíkat po svých, jelikož mi autobus ujel.
"Omlouvám se, nějak nestíhám," hodím po Jakubovi kajíc-
ným okem a rychle se sunu za svůj malířský stojan.
"Nic se neděje," ujistí mě a dá si tu práci, že extra pro mne
vysvětlí téma dnešní lekce i s názornou ukázkou. Táňa nadhodí,
že se mi Jakub dnes věnuje víc než Ivaně, nemůže mě tohle
vědomí nepovzbudit, že! Možná je to ale spíš tím, že mi stí-
nování nejde, ačkoli se snažím, a tak není divu, když hodina
uteče jako voda a já stále nejsem hotová.
"Můžu si to dodělat příště?"
"Příští týden půjdeme ven," namítne. "Škoda trčet v takovým
počasí v ateliéru. Zkusíme kreslit olejem řeku."
"No jo, tak nic," zaklapnu svoje desky, zatímco ostatní už
mají sbaleno a se slůvkem "čau" dupou dolů po schodech.
"Třeba bude čas někdy jindy."
Jakub mrkne na levé zápěstí. "Potřebuju si vyplnit nějaký
papíry, ještě tak půl hodinky se zdržím. Jestli máš chvíli, můžeš
tu zůstat se mnou."
myslíš, že když tě odvezl domů, šel taky pěkně spát, co?"
"On... on se k vám vrátil?" dovtípí se Míša, nejistě si olízne
rty a pokrčí rameny. "Nakonec, proč by nemohl!"
"To si piš, že se vrátil," uchichtne se Mariana. "Spravit si
chuť. Prej jsi byla panna a on se s tebou dost nadřel."
Míša dostane barvu rajského protlaku. "Cože?!"
Na rozdíl od své nejlepší kamarádky vím od začátku, co
vlastně Mariana Míše nadhazuje. Ačkoli se na mejdanu neza-
chovala zrovna moudře, nyní je mi jí strašlivě líto. Čeká ji
mnohem větší šok a zklamání než mě, když jsem zjistila, že
Tomáše už v Gigantu neoslním!
"Jsi tak natvrdlá?" vysměje se jí Mariana do očí. "Jen co tě
odpanil, vrátil se a miloval se se mnou! Dobře se bavil, když
líčil, jak jsi ho baštila, haha."
Nikdy jsem netušila, co v nenápadné a klidné Míše dřímá!
Vrhne se na Marianu, smýkne s ní za vlasy o zem a snaží se
z ní vytlouct přiznání, že si všechno vymyslela! Mariana je
sice dorota, ale není prolhaná, místo toho nadá Míše všech
možných i nemožných jmen, ze kterých není slušné ani jedno,
a rve se s ní o sto šest! Kluci ze třídy mají z téhle podívané
druhé Velikonoce, utvoří kolem holek kroužek, tleskají do ryt-
mu, povzbuzují jednu i druhou a mně ani Lence nedovolí, aby-
chom se do jejich souboje zamíchaly a odtrhly je od sebe!
Podaří se to teprve našemu řediteli, jenž nic netuše vejde do
jámy lvové na vyučování, chvíli se rozčiluje u tabule, zda by-
chom si neráčili sednout do lavic, načež když přes naše těla
zahlédne svíjející se dvojici, vlítne mezi ně jako pravý Obr
Koloděj a udělá pořádek. Ještě že je tak velký a silný, jinak
by asi s holkama nehnul.
Míšu s opuchlým nosem zažene do lavice, Marianu krvácející
z obočí pošle v doprovodu spolužáka Pavla k lékaři, odkud si
přinese dva stehy, oběma slíbí, že hned o přestávce oznámí
jejich chování rodičům, a jako by se nechumelilo, začne nám
vysvětlovat novou látku! Třída je pěkně rozhozená, máme toho
102
plné brejle, ovšem pro Koloděje existuje pouze předpřítomný
čas a basta.
I když většina lidí ve třídě netuší, proč si ty dvě vjely do
vlasů, sympatie jsou na Míšině straně. Prý je jen dobře, že
Marianě natrhla fasádu!
Na konci dubna se dostanu na neuvěřitelných 55.8 kilogramů.
Několikrát denně stojím na váze, abych se o svém úspěchu
přesvědčila. Obdivuji sama sebe, dokázala jsem to!
A samozřejmě cvičím dál, stejně jako nezměním ani nepo-
sílím svůj jídelníček. To tak, když jsem konečně něco zhubla,
nemohu sníst ani sousto navíc, co kdybych to zase přibrala?
I ve snu mě straší představy, kterak se jednoho krásného dne
probudím tlustá. Nikdy!!! Tolik práce a odříkání to dalo, ne-
mohu začít normálně jíst! Místo toho denní dávky kalorií pro
jistotu ještě o něco snížím.
Začátek května nás překvapí nádherně teplým počasím, mů-
žeme vytáhnout sukně a trička, vykulit se z kabátů a bund.
Vyškemrám na mámě peníze na něco hezkého na sebe a šokuji
ji svou volbou - pořídím si elastické hnědé šaty dlouhé až na
zem s vysokým rozparkem, přesně ty, ve kterých jsem před
půl rokem vypadala jako faldatý presbuřt.
"Myslíš, že je budeš nosit?" pochybuje máma, protože jí je
ukazuji jen na ramínku, nikoli oblečené na sobě. Ačkoli jsem
splnila svou přísahu zhubnout, najednou nemám odvahu se jim
doma předvést, stále chodím ve volných hábitech, aby nic ne-
viděli. Změnil se totiž můj žebříček hodnot. Hubnout jsem za-
čala mimo jiné také kvůli nim, lezlo mi na nervy bráchovo
posmívání i mamčino věčné necpi se, budeš tlustá! Důležité
je, že jsem zhubla. Kvůli sobě! Proč bych se jim měla před-
vádět? Je to moje tělo, tak co!
"To si piš," ujistím ji a vezmu si je hned druhý den do školy.
Vstávám nejdéle z rodiny a domů se vracím jako první, můžu
si to lehce dovolit, aniž by mě někdo z nich viděl.
103
"Páni," udělá Míša. "To jsou ty šatičky -"
"Přesně," ujistím ji a její obdiv mě hřeje na srdci, stejně
jako mi dělají dobře injekce pohledů nejednoho mužského oka,
které se po mně zálibně otočilo. Až na ty vlasy, které z nich
neustále musím obírat. Nějak mi poslední dobou padají, nevím,
jestli to zavinil kondicionér nebo mahagonový odstín, ale dost
mě znepokojuje, že padají stále víc a víc!
"Skvěle ti sedí," přizná mi.
Holky jsou v hodnocení opatrnější.
"Tys zhubla i přes prsa, viď?" rýpne si Bára.
"Lepší být štíhlá celkově, než vypadat jako kojná," usměji
se s nadhledem, protože mě její poznámka nemůže vytočit. Byť
mám mnohem menší ňadra, rozhodně vypadám víc sexy a při-
tažlivěji než v listopadu!
"Hele, neutekla jsi z nějaký somálský vesnice?" pokusí se
o nejapný vtip Mariana a holky se ochotně zasmějí.
"Neposlouchej ji, je to kráva," poučí mě Míša, která ji od
onoho incidentu nenávidí a vůbec se jí nedivím. Richard se
nikdy neozval, Mariana mluvila pravdu! Díky ní vyfasuji novou
přezdívku: Somálkyně. Lepší než Golem a Slonbidlo!
"Vážně ti to moc sluší!" pochválí mě také Vanda, se kterou se
už tak moc netrumfujeme a dokonce se spolu bavíme občas i ve
škole, nejen při společném tréninku. Pak ji napadne: "Kluci ze
třeťáku letos organizují Majáles, chybí nám ještě pár holek do
mažoretek, nechtěla bys přijít? Dneska v půl druhé v 3. A, jo?"
"Ty tam budeš vystupovat?" zeptám se zcela zbytečně, pro-
tože mě to mohlo trknout z její řeči a také skutečnosti, že s Da-
videm chodí od Vánoc, o jejich vztahu si štěbetají i vrabci na
střeše, vědí to i profesoři a všichni jim fandí, tedy až na naše
spolužačky a ostatní obdivovatelky ragbisty Davida, ti dva platí
za největší školní lásku.
"Jasně," přikývne. "Představím tě klukům."
"Rozmyslím se," odpovím tak, jak bych ještě před pár měsíci
v životě neodpověděla. Po trapasu, který jsem s nimi prožila
při hodině tělesné výchovy?!
104
Nakonec k nezávazné návštěvě třídy 3. A zlanařím také Míšu,
Báru a Lenku, Dana odmítne, prý by ji stejně nevzali.
Páni třeťáci mají z našeho příchodu opravdu radost, jejich
pracovní schůzka dostane podobu menšího mejdanu, samé leg-
rácky a smích. Vanda splní svůj slib, představí nás, kluci každou
olíznou, tuhle příležitost si nedají ujít, v Americe se prý takhle
vítají všichni a jestliže máme být světovým týmem, musíme
převzít světové praktiky, že! Nikdo z kluků nepřipomene můj
největší školní trapas - mohu být na koni! Nemyslím si totiž, že
by byli tak ohleduplní, nemluví se o tom z jiného důvodu: ty
bulíky ve snu nenapadne spojovat hřmotnou holku, která složila
Davida a Jirku na parkety, se štíhlou Editou v dlouhých šatech.
Nemohla jsem vystihnout vhodnější dobu, kdy si je obléct!
Obrýlený kluk drobounké postavy, kterému nikdo neřekne
jinak než Rambo, pracně sepisuje sestavu mažoretek, kam při-
píše také Báru s Lenkou a Míšou.
"Jakže se jmenuješ ty?" ukáže na mne prstem.
"Edita Havlová," poučím ho a než začne smolit do svého
sešitu písmeno E, David ho zarazí: "Počkej. Tebe je na mažo-
retku škoda. Pořád nám přece chybí slečna do ringu, ne?"
"No fakt!" uvědomí si také ostatní kluci a všichni rentgenují
moje šatičky, respektive, snaží se prokouknout pod elastickou
tkaninu.
"Moment, co to znamená?" informuji se.
"Jednou ze soutěžících disciplín bude box," uvede mě David
do obrazu. "Potřebujeme hezkou slečnu, která by se před kaž-
dým kolem prošla po ringu s takovou tou číslicí."
"To je všechno?" zeptám se podezíravě, přičemž nemohu
přeslechnout slůvko hezkou.
"Skoro," smějí se kluci. "Akorát musí bejt v plavkách."
"Dvojdílných," upřesňuje Vojta. "Nejlíp zlatých..."
"Anebo nahoře bez, iniciativě se meze nekladou," poradí mi
další možnost Radim a ostatní se báječně baví.
"Máš nějaký pěkný dvojdílný plavky, že jo?" osloví mě Da-
vid přímo. "Vezmi si je zejtra na zkoušku, podíváme se."
"Ehm ehm," odkašlu si významně.
"My jsme jako pořadatelé za všechno zodpovědní, chápeš,"
ujišťuje mě s neviňoučkým výrazem, ale v očích mu hraje.
"Nemůžeme kupovat zajíce v pytli," přidá se také Petr.
"Takže mám napsat do ringu místo Vandy Editu?" upřesňuje
se Rambo, jenž má na starosti písemnou agendu.
"Jo," rozhodne stručně David a když zachytí překvapený
pohled své dívky, pokrčí rameny: "Nestíhala bys to, mažoretky
vystupují těsně před boxem."
"Stejně by tě nebylo za provazy vidět," podotkne Radim
neomaleně. "Pořád jsem říkal, že jsi na to moc malá, na tohle
místo potřebujeme vysokou modelku. Edita je přesná."
Vanda pokrčí rameny, jako že je jí to dohromady jedno, ale
když se na ni po chvíli podívám, neujde mi její zadumaný
výraz. Mrzí ji to - ale já za to přece nemůžu!
Vandu to mrzí a holky mi závidí. Zajímavá situace! Bára
dokonce natolik, že si druhý den přinese do školy také plavky,
to aby si prý kluci mohli vybrat in nátura! Obdivuji její sebe-
vědomí, nevypadá sice v tmavomodrých opalovačkách špatně,
má větší prsa než já, ale zároveň má větší zadek, což klukům
neujde, jejich pohledy z nás stahují i ty nepatrné kousky látky
a jednohlasně hlasují pro mne!
Protože se sobota kvapem blíží a já stále nemám o své úloze
a vůbec celkovém pořadu jasno, David si kvůli mně zajde, aby
mi cestou domů poreferoval, jak to zhruba bude vypadat. Načež
se nádherně usměje: "Říkám zhruba, protože znáš to: nakonec
je všechno jinak, jak řekl klasik. Život je jedna improvizace
za druhou, určitě si s tím poradíš."
"Toho se právě bojím!" svěřím se mu.
Jeho oči sklouznou po mém těle. "Nemusíš. Ty určitě ne."
Ucuknu pohledem. "Díky."
Před našim panelákem se rozloučíme trochu rozpačitě, za-
mávám mu od vchodu a když z okna kuchyně vykouknu ven,
spatřím ho na stále stejném místě.
106
Svou úlohu nemusím nijak nacvičovat, baletní krok na jeh-
ličkách vyzkouším doma před zrcadlem, na dvojdílné opalo-
vačky našiji pár zlatých flitrů. Horší bude, jestli v pátek dostanu
menses! Nevím, zda se s tím mám někomu svěřovat, zajistit
si Báru jako náhradnici... ? Nakonec mávnu rukou, minulá men-
struace se projevila tou jedinou šmouhou na kalhotkách a dost,
třeba bude opět slaboučká jako ty předešlé, určitě to s tamponem
zvládnu. Jsem na Majáles připravená, což je výhoda, protože
Míša tráví spolu s mažoretkami večer co večer. Tohle bych ani
nemohla! Jsem vytížená školou a svými zájmy, do kterých
dávno počítám cvičení i běh, asi na dvě stě procent. Ten den
dokonce přiběhnu pozdě i do kroužku kreslení, protože jsem
se po návratu ze školy šprtala chemii a fyziku, na večer mám
naplánované jiné předměty, zapomněla jsem na čas a musela
utíkat po svých, jelikož mi autobus ujel.
"Omlouvám se, nějak nestíhám," hodím po Jakubovi kajíc-
ným okem a rychle se sunu za svůj malířský stojan.
"Nic se neděje," ujistí mě a dá si tu práci, že extra pro mne
vysvětlí téma dnešní lekce i s názornou ukázkou. Táňa nadhodí,
že se mi Jakub dnes věnuje víc než Ivaně, nemůže mě tohle
vědomí nepovzbudit, že! Možná je to ale spíš tím, že mi stí-
nování nejde, ačkoli se snažím, a tak není divu, když hodina
uteče jako voda a já stále nejsem hotová.
"Můžu si to dodělat příště?"
"Příští týden půjdeme ven," namítne. "Škoda trčet v takovým
počasí v ateliéru. Zkusíme kreslit olejem řeku."
"No jo, tak nic," zaklapnu svoje desky, zatímco ostatní už
mají sbaleno a se slůvkem "čau" dupou dolů po schodech.
"Třeba bude čas někdy jindy."
Jakub mrkne na levé zápěstí. "Potřebuju si vyplnit nějaký
papíry, ještě tak půl hodinky se zdržím. Jestli máš chvíli, můžeš
tu zůstat se mnou."
//<![CDATA[ <!-- google_ad_client = "pub-7766158119174271"; google_ad_width = 468; google_ad_height = 60; google_ad_format = "468x60_as"; google_ad_type = "text"; google_ad_channel = "3314047505+7862089930"; google_color_border = "FFFFFF"; google_color_bg = "ffffff"; google_color_link = "ffffff"; google_color_text = "3366ff"; google_color_url = "ffffff"; //--> //]]>